Spousta lidí popisuje ženy jako emočně nevyvážené a přecitlivé. Možná že to tak je a možná že ne. Ženské emoce jsou něco, co je opravdu těžké popsat, ale všichni je známe, nebo jsme se s nimi už setkali. Někdy jsou silné, někdy hluboké a hlavně jsou proměnlivé. A i když se někdy zdají složité, jsou obrovskou součástí toho, kým jsme. Někdo může říct, že ženy jsou příliš citlivé, ale já si myslím, že to není pravda. Jsme prostě naladěné na svět kolem nás a vnímáme ho intenzivněji a také jinak než muži. A to je dar, ne slabost. Umíme prožívat radost, lásku, štěstí, ale i smutek a zklamání do hloubky.
To nás činí silnými, to je naše schopnost cítit, porozumět a zvládnout všechny ty emoce. Na druhou stranu, někdy nás naše vlastní emoce zaskočí. Jsou dny, kdy máme pocit, že nás úplně pohlcují, a my si říkáme, proč se to děje. Možná je to cyklus, možná náročný den, možná jen stres. A víte co? To je naprosto v pořádku. Každá z nás má právo cítit se, jak se cítí. Prostě někdy se vzbudíme a máme náladu, které třeba nerozumím, to tak prostě je a potřeba to přijmout. I přesto, že to může být někdy opravdu těžké. Myslím si, že je důležité si uvědomit, že emoce nejsou nepřítel. Jsou tu, aby nám něco řekly. Někdy nám ukazují, co nám chybí, co nás těší, nebo co potřebujeme změnit. A to je v pořádku. Důležité je najít si čas na sebe, naslouchat svým pocitům a nebát se je prožít. A také se nad nimi občas zamyslet.
A co je ještě důležitější? Nebýt na to sama. Když máte někoho, komu můžete svěřit své emoce, kdo vás pochopí, je to k nezaplacení. Sdílená radost je dvojnásobná, a sdílený smutek je poloviční. Ženské emoce nejsou slabost, jsou naší ženskou silou. Tak si je přestaňme vyčítat nebo potlačovat. Jsme, jaké jsme, a to je nádherné. A nezapomeňte, že někdy je prostě v pořádku jen tak být, dát si šálek čaje, chvíli se zastavit a nechat ty emoce prostě proudit. Ať už jsou ty emoce jakékoliv. Samozřejmě pokud žena chce, což třeba tak mám já, chci na sobě pracovat a umět své emoce ovládat.